Pozor! Vytáhnete mobily. Brzy půjde prohlížet Encyklopedii WMB z mobilu. A co víc? Půjde editovat z mobilu.

Z Encyklopedie WMB

Znělá alveolární afrikáta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem ʤ, pro zdůraznění současné artikulace lze zapsat s ligaturou dʒ͡, číselné označení IPA je 103 (135), ekvivalentním symbolem v SAMPA je dZ.

[editovat] Charakteristika

• Způsob artikulace: polotřená souhláska (afrikáta). Vytváří se současnou artikulací dvou hlásek - [d]/[ɟ] a [ʒ]. Nejprve se vytvoří krátká uzávěra (okluze), která je vzápětí uvolněna. Vzduch poté proudí úžinou (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum.
• Místo artikulace: zadodásňová souhláska (postalveolára), částečně palatizovaná (palatizace). Úžina se vytváří mezi jazykem a dásňovým obloukem a částečně i tvrdým patrem.
• Znělost: neznělá souhláska - při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je tʃ.
• Ústní souhláska - vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
• Středová souhláska - vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
• Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

[editovat] V češtině

V češtině se tato hláska zaznamenává spřežkou Dž, dž.

Jako samostaný foném se /dž/ v domácích slovech vyskytuje výjimečně, např. ve slově džbán, obvykle se jedná o znělou realizaci (alofon) psaného /č/, např. ve slově léčba. Jako dʒ͡ se může vyslovovat i spojení psaného /d/ a /ž/, např. ve slově Bydžov [ˈbɪ.dʒ͡of], v pečlivé výslovnosti se však obě hlásky raději vyslovují odděleně: [ˈbɪd.ʒof].

Nejčastěji se /dž/ používá při počeštěném psaní přejatých slov, např. džem, džez (angl. jam, jazz).

Tento článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.
Článek by měl obsahovat nejméně 5 vět.
Pomozte Encyklopedii WMB tím že jej vhodně rozšíříte.