Pozor! Vytáhnete mobily. Brzy půjde prohlížet Encyklopedii WMB z mobilu. A co víc? Půjde editovat z mobilu.

Z Encyklopedie WMB

Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet, IPA, Alphabet phonétique international, API) je znakový systém navržený jazykovědci k fonetickému zápisu a popisu hlasových projevů lidí mluvících rozdílnými jazyky. Úkolem mezinárodní fonetické abecedy je věrně, výstižně a široce zachytit mluvený projev lidí různých jazykových skupin, tak aby byl fonémicky a foneticky správný.

Mezinárodní fonetickou abecedu tvoří fonetické znaky, které vycházejí převážně z latinky a řecké písma. V Unicodu jsou jim vyhrazeny znaky U+0250 až U+02AF.

Byl vyvinut fransouzskými a britskými učiteli jazyků pod záštitou Mezinárodní fonetické asociace, která vznikla v roce 1886 v Paříži. Tým vedl Paul Passy.

První oficiální verzi abecedy publikoval v roce 1888 Passy. Členové asociace založili abecedu na abecedě Henryho Sweeta (1880–1881, 1971), který ji vytvořil z abecedy Isaaca Pitmana a Alexandera Ellise.

Od těch dob prodělal Mezinárodní fonetická abeceda mnoho revizí, včetně několika velkých změn stvrzených Kielskou Konvencí roku 1989; poslední revize proběhla v roce 1993, a znovu byla aktualizována roku 1996. ExtIPA byla prvně vytvořena roku 1991 a revidována 1997; kvalitativní symboly (VoQS, Voice Quality Symbols) byly navrženy v roce 1995, aby ještě více rozvinuly systém přepisu.